Dny, které tvořily české dějiny
Jan P. Kučera
8. 11. 1620
Bílá hora – O potracení starobylé slávy české
Bitva na Bílé hoře je bezesporu jednou z nejznámějších událostí českých dějin — událostí takřka všeobecně považovanou za národní
tragédii, jejímž bezprostředním následkem bylo staleté porobení českého národa „v Čechách a na Moravě“ pod nadvládou cizí dynastie.
Na základě bělohorské katastrofy vznikl pozoruhodný mýtus, který se stal významnou složkou kulturní tradice novodobého českého
národa a je do značné míry živý dodnes. Nová kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou,
která „na Bílou horu“ vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání, a pak „českou válkou“ od třetí
pražské defenestrace 23. května 1618 až k osudné neděli 8. listopadu 1620. Shrnuje dosavadní výsledky historického bádání
v otázkách „cesty na Bílou horu“, a aniž by se bělohorským mýtem blíže zabývala, přece jen jej konfrontuje s trapnou
skutečností, „jak to vlastně tenkrát bylo“.