Nakladatelství Havran

Martin Štoll 1.5.1953 Zahájení televizního vysílání Zrození televizního národa
Televize se stala technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie. Podílela se na proměnu mocenských praktik, zásadním způsobem posunula hodnotový žebříček a chováni různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez ní nelze vůbec představit. Ačkoliv se v Československu začal televizní signál šířit éterem od 1.května 1953, šlo o vyvrcholeni dlouholetých snah sahajících hluboko do první republiky.Ve třicátých letech byla televize předmětem boje odborníků i radioamatérů a stranou nezůstávaly ani politické zájmy. O perspektivách televize pro vojenské účely během druhé světové války není třeba pochybovat, což ostatně dokládá cela severo-východočeská etapa jejího vývoje. K jak zásadnímu obratu ve vnímáni televize vládnoucí stranou došlo po únorovém převratu roku 1948? Co přesně se onoho památného dne, kdy bylo vysílání zahájeno, odehrálo? Co bylo v následujících měsících na programu? Jak se vyvíjela Československá televize do okamžiku, než získala právní subjektivitu a nabalila na sebe milion koncesionářů? Na to se snaží odpovědět tato kniha.
2011, ISBN 978-80-87341-06-3, váz., 115 x 170 mm, 212 str.	198 Kč

Petr Čornej 30. 7. 1419 První pražská defenestrace – Krvavá neděle uprostřed léta
První pražská defenestrace zahájila husitskou revoluci, která zásadním způsobem proměnila tvářnost českého pozdně středověkého státu. Svržením několika konšelů a dalších úředníků z oken Novoměstské radnice vyvrcholil odpor pražské husitské obce proti kompromisní politice Václava IV., zprvu sympatizujícího s reformním hnutím, posléze však ustupujícího nevybíravému tlaku papežství i římského a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Na scénu velkých dějin vkročily s revolučním výbuchem, jehož příčiny i pozadí kniha v překvapivých souvislostech objasňuje, nejen výrazné osobnosti Jana Žižky a Jana Želivského, ale také celá plejáda pozoruhodných, leč neprávem zapomenutých lidí. Průběhem i symbolikou inspirovala první pražská defenestrace politické převraty v letech 1483 a 1618 a jako pojem zakotvila hluboko v českém historickém vědomí. Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. se dlouhodobě zabývá se českými i středoevropskými dějinami pozdního středověku, zvláště husitství, vývojem historiografie a dějinnými tradicemi. Je autorem mnoha knižních publikací (mj. Tajemství českých kronik, Lipanská křižovatka, Velké dějiny zemí Koruny české V. a VI.), výrazně se podílel na vzniku učebních textů a učebnic (mj. Dějiny zemí Koruny české, Dějiny evropské civilizace), soustavně se věnuje také popularizační činnosti.
2010, ISBN 978-80-87341-00-1, váz., 115 x 170 mm, cca 200 str.	198 Kč

Jiří Just 9. 7. 1609 Rudolfův Majestát – Světla a stíny náboženské svobody
Majestát vydaný českým králem a císařem Rudolfem II. v červenci 1609, zaručující nekatolíkům v Čechách svobodné provozování jejich náboženské praxe a vlastní církevní správu, je jedním z důležitých dokumentů našich dějin, a to i přesto, že poměry, které nastolil, netrvaly o mnoho déle než jedno desetiletí. Svým sociálním dosahem patřil v dané době k nejvýznamnějším evropským výsadám garantujícím náboženskou svobodu. Současně jej můžeme vnímat jako jeden z vrcholných projevů reformačně-humanistické kultury, dobového fenoménu, který v českých zemích vzal za své s porážkou stavovského povstání. Kniha církevního historika Jiřího Justa shrnuje poznatky o tomto dokumentu, v širším kontextu objasňuje okolnosti jeho vzniku a všímá si i událostí bezprostředně následujících. Přináší také plné znění privilegia, od jehož vydání uplynulo v roce 2009 právě 400 let.
2009, ISBN 978-80-86515-92-2, váz., 115 x 170 mm, 160 str.	198 Kč

Jaroslav Čechura 5. 5. 1609 Zlom v nejdelším sněmu českých dějin – Generální zkouška stavovského povstání
Rok 1609 patří bezesporu mezi historické mezníky. Po staletí je spojován s klíčovou událostí, která má v roce 2009 kulaté, čtyřsté výročí. Jde o slavný Rudolfův Majestát. Bližší pohled však odkrývá i existenci druhé významné historické události, kterou je nejdelší sněm českých dějin (31. ledna 1609 až 28. února 1610). V politických aktivitách stavovské opozice nepatřilo k častým jevům, aby se odvážila sejít a jednat samostatně, tedy jak bez panovníka, tak bez katolické menšiny, jako se to stalo na počátku května 1609. A jednotlivé momenty tohoto sněmování, z nichž některé se zcela hmatatelným způsobem vztahují k událostem, jichž byla pražská města svědkem za necelou dekádu, v roce 1618, dovolují, abychom o dramatických dnech z počátku května 1609 hovořili otevřeně jako o generální zkoušce českého stavovského povstání. O tom vypráví i nová kniha známého historika Jaroslava Čechury. Navíc poskytuje možná až nečekanou odpověď na otázku, kdo to vlastně všechno platil. Pohlédneme také do tváří klíčových osobností onoho dění: na jedné straně Václava Budovce z Budova a na straně druhé římského císaře a krále uherského i českého Rudolfa II.
2009, ISBN 978-80-86515-91-5, váz., 115 x 170 mm, 184 str.	198 Kč

Jan P. Kučera 8. 11. 1620 Bílá hora – O potracení starobylé slávy české
Bitva na Bílé hoře je bezesporu jednou z nejznámějších událostí českých dějin — událostí takřka všeobecně považovanou za národní tragédii, jejímž bezprostředním následkem bylo staleté porobení českého národa „v Čechách a na Moravě“ pod nadvládou cizí dynastie. Na základě bělohorské katastrofy vznikl pozoruhodný mýtus, který se stal významnou složkou kulturní tradice novodobého českého národa a je do značné míry živý dodnes. Nová kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou, která „na Bílou horu“ vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání, a pak „českou válkou“ od třetí pražské defenestrace 23. května 1618 až k osudné neděli 8. listopadu 1620. Shrnuje dosavadní výsledky historického bádání v otázkách „cesty na Bílou horu“, a aniž by se bělohorským mýtem blíže zabývala, přece jen jej konfrontuje s trapnou skutečností, „jak to vlastně tenkrát bylo“.
2003, ISBN 80-86515-24-9, váz., 115 x 170 mm, 184 str.	198 Kč

Jan Galandauer 6. 7. 1915 Pomník Mistra Jana Husa – Český symbol ze žuly a bronzu
Zrod záměru postavit Mistru Janu Husovi pomník se váže k debatě na jednání českého zemského sněmu v roce 1889 ohledně umístění tabulky s Husovým jménem na budovu Národního muzea. Záhy poté vznikl Spolek pro zbudování pomníku Mistra Jana Husa. Rozhořčené tiskové polemiky a bojovné diskuse se vedly zejména o tom, má-li Husův pomník stát na Staroměstském náměstí vedle sloupu s mariánskou sochou, nebude-li představovat kámen úrazu pro katolíky, je-li Hus v první řadě českým vlastencem nebo náboženským reformátorem. Oslavy Husa jako národní integrační postavy měly vyvrcholit ve velkolepé celonárodní manifestaci u příležitosti odhalení pomníku. Dne 6. července 1915 se však plánovaná velká česká slavnost nekonala: vypukla světová válka, a tak mohla proběhnout jen malá česká slavnost za zavřenými dveřmi. Ani po vzniku Československé republiky se Husův pomník nestal výrazným místem české historické paměti, ačkoliv po stržení mariánského sloupu 3. listopadu 1918 na Staroměstském náměstí osaměl. Autorem knihy je doc. PhDr. Jan Galandauer, DrSc., významný historik, který se specializuje na české dějiny a dějiny habsburské monarchie od poloviny 19. století.
2008, ISBN 978-80-86515-81-6, váz., 115 x 170 mm, 168 str.	198 Kč

*Jan Kilián* 11. 12. 1617 Zboření kostela v Hrobu – Na cestě k defenestraci
Události v severočeském Hrobu a ve východočeském Broumově na přelomu let 1617 a 1618 bývají ve školních učebnicích tradičně vykládány jako pověstná poslední kapka trpělivosti českých evangelických stavů při náboženském útlaku ze strany katolíků a jako podnět k zahájení povstání proti Habsburkům. V prvním z uvedených měst nechal pražský arcibiskup Jan Lohelius svým poddaným zbořit nedávno dostavěný evangelický kostel, v druhém se pokusil tamní opat kostel odpůrců uzavřít. Okolnosti obou případů jsou tématem této knihy, která se pokouší rozplést zvláště pozadí onoho hrobského – proto se také příběh odehrává kolem sporného výkladu Rudolfova Majestátu, kolem hrobských městských práv a kolem sporů města s vrchností. Samostatnou kapitolou je pak druhý život zbořeného evangelického kostela v první polovině 20. století, kdy byly po staletích odkryty jeho základy.
2007, ISBN 978-80-86515-79-3, váz., 115 x 170 mm, 176 str.	192 Kč

Václava Kofránková 26. 8. 1278 Moravské pole – Poslední boj zlatého krále
Bitva u Suchých Krut na Moravském poli patří mezi nemnoho událostí, které lze považovat za skutečné dějinné mezníky. Střet, v němž český vládce Přemysl Otakar II. podlehl římskému panovníkovi Rudolfu I. Habsburskému, nadlouho určil směr politického vývoje střední Evropy. Souboj o hegemonii nad srdcem Evropy od počátku provázela ideologická argumentace, jejíž nedílnou součástí bylo také líčení porážky pátého českého krále. Otakarův oslnivý vzestup a tragický konec na bitevním poli podnítily fantazii kronikářů i pozdějších umělců. Autorka prostřednictvím svědectví pramenů zachycuje Přemyslovu cestu na Moravské pole, jeho politickou a kulturní aktivitu, dobovou panovnickou ideologii i rytířskou kulturu. Popisuje rovněž boj samotný a „druhý život“ střetu od středověku po práh moderní doby.
2006, ISBN 80-86515-71-0, váz., 115 x 170 mm, 160 str.	192 Kč

Jindřich Francek 24. 10. 1517 Svatováclavská smlouva – Urození versus neurození
Na sklonku 15. a v prvních desetiletích 16. století probíhalo dramatické soupeření českých šlechticů s měšťany královských měst. Konkurenční boj přerostl brzy do politické sféry a významně ovlivnil vývoj českého státu. Provázelo jej i záškodnické působení různých „škůdců zemských“, z nichž nejznámější je patrně Jiří Kopidlanský. Spory částečně ukončila až Svatováclavská smlouva, první doplněk Vladislavského zemského zřízení, vložená do zemských desek 24. října 1517. Kniha Jindřicha Francka uvádí čtenáře do života tehdejší stavovské společnosti, mapuje cestu ke Svatováclavské smlouvě a zároveň přináší poprvé její nezkrácený text.
2006, ISBN 80-86515-67-2, váz., 115 x 170 mm, 128 str.	192 Kč

Lenka Bobková 7. 4. 1348 Ustavení Koruny království českého – Český stát Karla IV.
Za vlády prvních Lucemburků na českém trůně došlo k velkému teritoriálnímu rozmachu českého království. Karel IV. se poté věnoval zajištění nově vzniklého územního celku po stránce dynastické posloupnosti i z hlediska státoprávního. Na počátku tohoto úsilí stojí soubor čtrnácti listin, jež vydal dne 7. dubna 1348. A právě v těchto dokumentech se objevuje pojem Koruna království českého, který pak Karel důsledně užíval ve svých ustanoveních. Česká koruna jím byla myšlena jako „věčná“ instituce stojící nad konkrétním králem. Podoba tohoto středověkého „státu“ se v následujících staletích proměňovala, postupně odpadly některé državy, Česká koruna však zrušena nebyla a definitivně zanikla až vytvořením Československé republiky v roce 1918.
2006, ISBN 80-86515-61-3, váz., 115 x 170 mm, 168 str.	192 Kč

Jaroslav Bouček 27. 6. 1950 Poprava Záviše Kalandry – Česká kulturní avantgarda a KSČ
V úterý 27. června 1950 byl na nádvoří pankrácké věznice popraven pro údajné vyzvědačství a velezradu filosof, historik a novinář Záviš Kalandra (1902–1950). Byl odsouzen v tzv. Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice. Horáková a společníci. Kniha historika Jaroslava Boučka je prvním pokusem o životopis komunistickým režimem umlčené osobnosti, která svým tragickým osudem ztělesnila úsilí a zápasy, úspěchy a prohry české kulturní avantgardy. Právě její názorové a ideologické „přemety“ tvoří pozadí Kalandrova životního příběhu. Záviš Kalandra se v období narůstajícího stalinismu nesmlouvavě rozešel s KSČ, v třicátých letech byl souputníkem surrealistického hnutí u nás, za války mu jeho zesměšňovaní nacistické propagandy vyneslo šest let pobytu v koncentračních táborech. Deset roků po svém uvěznění gestapem byl Kalandra v listopadu 1949 zatčen Státní bezpečností a krutými výslechy donucen k nesmyslnému doznání v největším pražském monstrprocesu.
2006, ISBN 80-86515-63-X, váz., 115 x 170 mm, 168 str.	192 Kč

Jiří Mikulec 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty v Čechách – Čí je země, toho je i náboženství
Sjednocování víry obyvatelstva s panovníkem podle raně novověké zásady uvedené v podtitulu knihy představovalo složitý a dlouhodobý proces, který v Čechách vyvrcholil v roce 1627. Dne 31. července vydal císař, uherský a český král Ferdinand II. patent, jímž vypověděl ze země veškeré nekatolické šlechtice, kteří odmítnou přestoupit na katolickou víru. Jde o jeden z nejvýznamnějších okamžiků v dalekosáhlých proměnách, jimiž český stát procházel po porážce stavovského povstání. Necelých sedm let po vítězství na Bílé hoře se panovník odhodlal k závěrečnému úderu proti nekatolíkům, který otevřel cestu také k masovému obracení širokých vrstev venkovského i městského poddaného obyvatelstva.
2005, ISBN 80-86515-54-0, váz., 115 x 170 mm, 200 str.	192 Kč

Milada Sekyrková 7. 9. 1836 Ferdinand V. – poslední pražská korunovace
Češi měli císaři Františku Josefu I. velmi za zlé, že nikdy nepřijal českou korunu. Posledním korunovaným českým králem tak zůstal nemocný, takřka nesvéprávný Ferdinand V. Co znamenala jeho pražská korunovace v září 1836? Jak probíhala korunovační cesta a vlastní obřady, okázalé slavnosti i lidové veselice spojené s pobytem vídeňského dvora v českých zemích? Na tyto i další otázky odpovídá ve své knize historička Milada Sekyrková, která zároveň podává plastický obraz tehdejší Prahy stižené epidemií cholery, uvádí řadu zajímavých podrobností, ale dotýká se také následujících osudů „dobrotivého“ císaře Ferdinanda, jenž po své abdikaci strávil zbytek života v Praze, uznáván a milován Čechy jako poslední korunovaný český král.
2004, ISBN 80-86515-37-0, váz., 115 x 170 mm, 192 str.	192 Kč

Antonín Klimek 30. 1. 1933 Nástup Hitlera k moci – začátek konce Československa
Převzetí moci Hitlerem v Německu 30. ledna 1933 bylo příznakem ofenzivy totalit proti demokraciím i signálem k útoku na poválečné, tzv. versailleské uspořádání světa, s nímž bylo Československo osudově propojeno a které otevřelo cestu k mnichovské dohodě v roce 1938, k okupaci zbytku českých zemí v roce 1939 a v důsledcích k násilnému „transferu“ Němců z obnovené ČSR. Na pozadí dramatické mozaiky událostí tehdejší Evropy klade autor otázky: Šlo o vůli a zvůli jedinců, souhry náhod, zbloudění historie anebo železnou zákonitost nevyhnutelného dějinného procesu? Mohl český národ vývoji úspěšně čelit, byl nacismus zastavitelný, nebo musely události dojít až k hořkému konci?
2003, ISBN 80-86515-28-1, váz., 115 x 170 mm, 200 str.	192 Kč

Jiří Fidler 21. 8. 1968 Okupace Československa – bratrská agrese
Okupace Československa armádami Varšavské smlouvy 21. srpna 1968, nazývaná později „internacionální bratrskou pomocí“, patří jistě k událostem, které jsou dosud v čerstvé paměti mnoha obyvatel nynější České republiky. Vojenský historik Jiří Fidler však k této látce přistupuje jinak, než prozatím činila většina publikací o tzv. „pražském jaru“ 1968 a jeho důsledcích. Všímá si především vojenské stránky celé operace, objasňuje ji z hlediska dlouhodobých strategických cílů sovětského bloku a nechává stranou její emocionální hodnocení. V tomto směru je jeho kniha objevná, neboť vysvětluje pozadí okupace, která ovlivnila život několika generací, o níž je ale po této stránce obecně známo velice málo.
2003, ISBN 80-86515-35-4, váz., 115 x 170 mm, 200 str.	192 Kč

Eduard Maur 12. 5. 1743 Marie Terezie — korunovace na usmířenou
Dne 12. května 1743 byla korunována v Praze na českou královnu Marie Terezie, jediná žena na českém královském trůnu. Předcházely tomu dramatické chvíle, kdy se za účasti řady evropských států vedla o dědictví „rakouského domu“ a o stolec římskoněmeckého císaře válka, jež zasáhla — po téměř sto letech míru — i české země. Česká společnost tehdy byla postavena před obtížnou zkoušku, zda zachovat věrnost Marii Terezii, nebo uznat nároky bavorského kurfiřta Karla Albrechta, který se dal vyhlásit v Praze, dobyté za pomoci francouzského a saského vojska, českým králem. Autor podává přehled válečných událostí na našem území, sleduje reakci jednotlivých vrstev české společnosti na nově vzniklou situaci a současně osvětluje jak vlastní význam korunovace Marie Terezie, tak i důsledky vítězství mladé královny pro další osudy českých zemí. Opírá se při tom nejen o úřední dokumenty, ale v hojné míře využívá soudobého lidového kronikářství a písňové tvorby.
2003, ISBN 80-86515-22-2, váz., 115 x 170 mm, 192 str.	192 Kč

*František Kavka* 5. 4. 1355 Korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské
Císařská korunovace Karla IV. v Římě patří k událostem, které výrazně ovlivnily dějiny českých zemí, i když to na první pohled není zcela patrné. Sám korunovační akt byl závěrem téměř devítiletého úsilí, zakončeného dramatickou „římskou jízdou“, smysl korunovace a její význam je však v povědomí naší veřejnosti velmi mlhavý. Autor proto líčí také vznik a vývoj středověkého impéria, vysvětluje pojem Svatá říše římská a objasňuje, čím se Karel jako její císař odlišoval od svých předchůdců. Kniha koriguje některé tradiční představy a přináší nový pohled na Karla IV. nejen jako českého krále, ale především římského císaře.
2002, ISBN 80-86515-10-9, váz., 115 x 170 mm, 120 str.	168 Kč

*Valentin Urfus* 19. 4. 1713 Pragmatická sankce – rodný list podunajské monarchie
Habsburská dynastie vládla mnoha zemím a po celá staletí byli její příslušníci také římskými či římskoněmeckými císaři. Hlavní oporou jejich moci však byly středoevropské země – vedle původních rakouských Česká a Uherská koruna. Když v první polovině 18. století vymřela její mužská linie, možnost rozpadu rodového impéria byla více než zřejmá. Odvrátit hrozící nebezpečí bylo nezbytné a řešením se stala právě pragmatická sankce z roku 1713, jež proklamovala dědičnost habsburského trůnu v ženském pokolení a nedělitelnost habsburské rodové moci. Umožnila tak přeměnu rodového impéria v moderně (na svou dobu) budovaný státní celek a bezděčně tím příznivě ovlivnila i vznik novodobého českého národa.
2002, ISBN 80-86515-11-7, váz., 115 x 170 mm, 160 str.	188 Kč

Martin Nechvátal 15. 5. 1921 Založení KSČ – ve službách Kominterny
Jaké bylo skutečné pozadí vzniku „strany dělníků a rolníků“, která se posléze na čtyřicet let zmocnila vlády v Československu? Na tuto otázku odpovídá historik M. Nechvátal, jenž ukazuje, že KSČ – přetvořená bolševická levice - nebyla opravdovou stranou, ale zahraniční agenturou, sekcí Komunistické internacionály se sídlem v Moskvě, která fungovala jako zástupce cizí mocnosti směřující mj. ke zničení ČSR.
2002, ISBN 80-86515-13-3, váz., 115 x 170 mm, 128 str.	158 Kč

Gabriela V. Šarochová 1. 9. 1310 Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský – sňatek z rozumu
Počátek 14. století náleží k těm dějinným obdobím, která lze s jistou mírou nadsázky nazvat zlomovými. Na pozadí událostí, jež mají v celoevropském kontextu zásadní význam, procházejí jedním ze svých nejbouřlivějších a nejzávažnějších okamžiků i české země. Atentát na posledního krále z domácí dynastie Přemyslovců vrhá zemi do zmatků, násobených neschopností nově zvoleného panovníka a rivalitou mezi mocenskými uskupeními představitelů šlechtické obce. Kritickou situaci se pokouší řešit velkorysý plán dynastického spojení přemyslovské princezny Elišky a Jana Lucemburského, syna římského krále z rodu lucemburských hrabat. Záměr dochází naplnění 1. září 1310 ve Špýru, kýžené zklidnění domácích poměrů však nepřináší.
2002, ISBN 80-86515-15-X, váz., 115 x 170 mm, 168 str.	178 Kč

Jan Galandauer 2. 7. 1917 Bitva u Zborova – česká legenda
Bitva u Zborova založila legionářskou tradici, zasloužila se o vznik československé zahraniční armády a v konečných důsledcích i o vznik samostatného Československa. Za předmnichovské republiky patřila k duchovní tváři československé demokracie a 2. červenec se slavil jako svátek čsl. armády, po 28. říjnu nejvíce oslavované výročí. Není proto divu, že se nacisté a posléze i komunisté snažili vymazat zborovskou tradici z obecného povědomí. Ukazuje to mj. osud hrobu s ostatky Neznámého vojína (padlého u Zborova) a odstranění jakýchkoliv zmínek ze školních učebnic.
2002, ISBN 80-86515-16-8, váz., 115 x 170 mm, 160 str.	168 Kč